PSYCHOTERAPIE HRADEC KRÁLOVÉ
Důležité upozornění:
příjem nových klientů do terapie je nyní z kapacitních důvodů pozastaven.
Výjimku tvoří pouze vážní zájemci o psychoterapeutický výklad snů.
Znovu přijati mohou být rovněž klienti, se kterými jsem již někdy v minulosti pracovala.
Omlouvám se;
děkuji Vám za pochopení,
R. Brůnová
Psychický problém je stav přinášející člověku nepříjemné pocity, tíživé myšlenky i celkové zhoršení kvality života. Pro lepší porozumění jsme navyklí psychické obtíže pojmenovávat a třídit, zároveň však víme, že žádná z nich většinou nepřichází sama, vytržená z kontextu života, často se pojí s dalšími (např. psychosomatika s úzkostí, deprese s prožíváním ztráty smyslu života apod.) a vždy je výsledkem veškeré dosavadní životní zkušenosti jedince.
Psychoterapeutické poradenství v tomto pojetí není snahou o bezvadnou klasifikaci klientových obtíží a s jejich následným izolovaným pořešením, ale pokud možno hlubokým zamyšlením nad bytím klienta v jeho celku a možnostech, z nichž mnohé v průběhu terapie objevujeme jako zavřené, nevyužité, zapomenuté, neuvědomované. - Pokoušíme se postupně opustit zaškatulkování prožívání klienta do nějaké předem připravené kategorie či obecného mínění, a soustředit se namísto toho na opravdovost obyčejného, ale důkladného rozhovoru o životě jako takovém a na prožití skutečného významu přicházejících slov. To vše s jediným cílem - doprovodit klienta k sobě samému a k možnosti prožívat autentický, vnitřně co nejvíce svobodný a bohatý život, ve kterém minulost, všechny obavy, měnící se nálady i strachy reagující na proměňující se svět a druhé lidi či obavy o budoucnost mají své přirozené a odůvodněné místo. Tímto způsobem se zároveň proměňuje náhled klienta na svoji životní cestu - od obtíží, problémů a překážek je možno postupně přejít k objevování, sebepoznání, seberozvoji a naději.
Přesto však, pro počáteční porozumění, zde jsou některé základní okruhy, jichž se psychoterapeutické poradenství nejčastěji dotýká, od nichž se odvíjí dále, s nimiž se nejčastěji setkávám:
Ztráta smyslu života Depresivní nálady Strachy a úzkosti
Pocity viny Pocity nepřijetí
Vztahové problémy (partnerství; vztah k rodičům)
Výchovné problémy
Ztráta blízké osoby
Emoční zranění, emoční bolest
Trauma, posttraumatické stavy
Vývojová traumatizace; disociace
Spiritualita, duchovní přesah
Jinakost Osamělost
Růst, zrání, životní cesta; seberozvoj
Psychosomatické obtíže Stres Fobie, OCD, panická ataka
Spánkové obtíže
Nadváha
Medikace
Reakce na soudobé dění
Jednorázové poradenství na dané téma
........a v neposlední řadě velmi podnětný
psychoterapeutický výklad snů
Hlavní zásady psychoterapeutické a poradenské práce
1. mlčenlivost - vše, co klient během setkání sdělí, je přísně důvěrné
2. respekt - terapeut osobnost klienta, jeho názory a životní postoje akceptuje za všech okolností, není tu od toho, aby klienta hodnotil a jakkoli posuzoval či prosazoval vlastní pohled
3. svoboda - klient se sám rozhoduje, jaké téma uzná v danou chvíli za vhodné otevřít, zároveň má právo kdykoli rozhovor na dané téma ukončit či přesměrovat jinam, pokud mu již z nejrůznějších důvodů nevyhovuje
Jelikož nepracuji na pojišťovnu, nejsem povinna nikomu dalšímu vykazovat jakoukoli dokumentaci o proběhlých sezeních. Během setkání si nevedu žádné podrobné záznamy, a tak, dokud mi paměť slouží, zůstávají Vaše příběhy pouze v mé hlavě.
Podrobněji k některým jednotlivým potížím:
Deprese
Deprese patří mezi nejčastější psychické potíže, projevuje se především jako déletrvající pokles nálady s celou řadou dalších příznaků jako je např. nespavost, či naopak nadměrný spánek, nechutenství, či naopak přejídání, poruchy soustředění, úzkost, únava apod. Při závažnějších formách deprese se obvykle kombinuje psychoterapie a farmakologická léčba. S její lehčí formou souvisí i depresivní ladění jedince jako jeho životní nastavení; je sice méně závažné, ale neméně hodno pozornosti - může se stát klientovi výzvou pro snahu o lepší sebepoznání, výraznou životní změnu v mnoha ohledech a objevování nových možností.
Psychosomatické obtíže
Psychosomatika zaujímá v psychoterapii specifické postavení, neboť se kromě péče o duši zaobírá i tělesnou stránkou osobnosti. Vychází z přesvědčení, že duši a tělo od sebe nelze v žádném ohledu oddělit, neboť existují vždy ve vzájemné interakci a navzájem neustále nějakým způsobem zrcadlí to, co se v nich v daný čas děje. Rčení jako mít někoho plné zuby, mít svázané nohy, nemoci někoho ani vidět či nemít chuť do života a mnohá další připomínají právě tuto skutečnost. Psychosomatické obtíže, jako například bolesti zad, tak mohou znamenat nejen prosté opotřebování či přetížení organismu, ale rovněž fakt, že dotyčný toho, obrazně řečeno, na sebe naložil v životě prostě příliš a že je možná na čase ze svého nákladu trochu odlehčit.
Psychospirituální krize
Psychospirituální krize patří v poslední době mezi často zmiňované psychické stavy. Jak už samo složení slova napovídá, zacházíme zde s úvahou, že psyché a spiritus jsou přinejmenším dvě různé věci - duše snad jako něco "našeho", sama lidská bytost, a duch jako něco dalšího, co duši přesahuje a tvoří pojítko možná ještě s nějakým jiným, neviditelným světem, který, pokud se ztratí člověku na čas úplně z dohledu, duše živoří, aniž by o tom třeba věděla. S o to větší silou se tento spirituální svět může opět připomenout a vyvolat tak zprvu v člověku pocity a stavy, kterým ne zcela rozumí a jež mohou i v jedinci vyvolávat obavu, zda je s jeho psychikou vše v pořádku. To, co zprvu vypadá jako problém či porucha, však v konečném důsledku může do života přinést novou energii a naději.
Jak si představit ono duchovno, které se může ohlašovat i zcela nečekaně a jež tu nějak je i zároveň není? Dá-li se o něj v životě nějak opřít? Do kolika světů můžeme vůbec nahlédnout? A kde se tyto nacházejí? - To jsou příklady úvah, které do tohoto okruhu také patří.
Ztráta smyslu života
Ztráta smyslu života nemusí nastat pouze v důsledku nějakého náhlého životního zvratu, který člověka připraví o dosavadní jistoty či zavře některé oblasti, v nichž byl zvyklý se přirozeně pohybovat. Může se naopak jednat o výsledek dlouhodobého běžného charakteru bytí, jenž nijak nevybočuje z tzv. normálu, a přesto se jednoho dne začne jevit jako prázdný a beze smyslu k dalšímu pokračování; - člověk si může připadat, že není tam, kde by měl být, že jeho život skončil, že svůj život nejen že vůbec nežije, ale že dokonce žije život (podle) někoho jiného. - Něco zásadního změnit, anebo i přijít vůbec poprvé v životě k sobě samému je, domnívám se, nejvlastnějším smyslem bytí a tím i psychoterapie.
Vztahové problémy
Vztahové problémy mají bezpočet podob a mohou zásadně ovlivňovat kvalitu života svým dopadem v emocionální oblasti i faktickým průběhem jako sledem přinejmenším neradostných životních událostí. Člověk se rodí jako vztahová bytost, bez vztahování se ke světu, sobě samému a druhým lidem je nemyslitelný. Projevem chybění vztahu může být pocit osamělosti i např. nepřijetí sebe samého. Pojmy, které s prožíváním vztahů dále souvisí, jsou do značné míry svoboda a vlastní identita, či naopak manipulace a projekce. Úkolem psychoterapie v této oblasti je především dovést klienta k otevření co nejširších vztahovým možností či jeho postupnému vystoupení z opakujících se nesvobodných vztahů.
Strach a úzkost
Strach a úzkost jsou přirozenou součástí života. O stavu, kdy se z nich stává problém, rozhoduje jejich četnost a intenzita. Strach jako starost o každodenní život, o blízké, z nemoci, ze smrti, z osudu jako nepředvídatelnosti věcí budoucích je běžný, neboť život se v podstatě odehrává vždy jako riziko a nejistota, ve všudypřítomném napětí, kdy neustálý pocit možného ohrožení je na místě. Psychoterapie se snaží rozlišit hranici mezi strachem zdravým a patologickým a vystopovat jeho přerod k úzkosti, zaplavující člověka třeba i bez momentální zjevné příčiny. Možností práce se strachem a úzkostí na základě hlubokého porozumění je mnoho v širokém rozpětí mezi vzdorem a přijetím či smířením, kdy postupné vystavení se strachu namísto pasivního útěku před ním znamená zásadní změnu vedoucí dále např. k odvaze k rozhodování a aktivnímu i rychlejšímu řešení přicházejících životních situací.
Pocity viny
Pocity viny se nemusí objevit pouze jako adekvátní reakce svědomí na dohledatelné provinění. Mohou rovněž v jakési nenápadné všudypřítomné formě doprovázet veškeré každodenní bytí člověka, jenž se vůbec žádným zlým skutkem neprovinil. Takový pocit viny může být infiltrován zvenčí jako výraz manipulace a netolerance blízké osoby a okolí k jakékoli individuální odlišnosti od jiného člověka i hlavního proudu. Pak je chápán jako odezva lidské bytosti na znehodnocování vlastní osoby druhým člověkem či většinovou konzumní společností, - vůči té může samostatně uvažující jedinec propadat pochybnostem o sobě samém a pocitům nejistoty, studu, hanby a méněcennosti za to, že není ani nechce být tzv. in, podléhat reklamě a měnícím se trendům v módě, jídle, ohledně značek aut, mobilních telefonů i rychlých názorů, které se zrovna nosí. Jedním z cílů psychoterapie v této oblasti může být pokus vyvázat člověka z diktujícího systému a rozporu se sebou samým směrem k vlastní podstatě, vnitřní svobodě a pokojné celistvosti.
Problémy ve výchově
Psychoterapie má ze své podstaty v určitém aspektu ledacos podobného výchovným procesům formujícím sebepoznávání, stejně tak jako pomáhá utvářet vztahy k druhým lidem a světu a vůbec poznávat zákonitosti fungování těchto vztahů na bázi morálky, etiky a hodnot. Na psychoterapeutický proces můžeme nahlížet jako na svým způsobem návodný pokus o to, aby se tyto procesy staly více vědomými na základě porozumění, do kterého vždy společně s rozumovou složkou patří i stránka emoční. Z jiného úhlu pohledu sem dále patří např. kvalitní uplatňování a tříbení jazyka, postupné zlepšování komunikace se sebou samým i s druhým člověkem v klidné atmosféře otevřenosti a tolerance.
Stres
Pokud budeme stres chápat jako nemožnost okamžité či rychlé adaptace jedince na příliš silný podnět, který tohoto vychyluje z rovnováhy v mnoha podobách, nabízí se v zásadě dvě možnosti práce se stresem a jejich kombinace - postupné posílení schopností člověka vedoucích k uspokojivému zvládání toho, co se dříve jevilo jako stresující, anebo může být na místě rozumná úprava vnějších podmínek směřující k odlehčení opakující se stresové situace a tím vymizení nežádoucího tlaku vedoucí k celkovému zklidnění. V neposlední řadě je důležité odlišit stres vázaný na konkrétní situace od úzkostného životního nastavení osobnosti.